Děti :: Dobkovicky

Proč se nikdo z českých dětí nevrátil zpět do Dobkovic?

Rodiče českých dětí v Dobkovicích byli z velké většiny zaměstnanci české dráhy. Průměrně navštěvovalo mezi lety 1929-1938 českou mateřskou školu čtrnáct dětí, z toho deset dětí bylo českého původu a čtyři německého.[1]Kam chodily předškolní české děti do roku 1929 není z dostupných pramenů zatím možné zjistit, ani pamětníci si nevybavují jinou než německou mateřskou školku v Chotiměři. Situace pro výuku českých, školou povinných dětí, se zlepšila právě až od roku 1929, kdy byla po dlouhých průtazích dokončena novostavba české obecné školy v Chotiměři. Budova byla určena pro žáky z Opárna, Chotiměře a Dobkovic.[1]Nicméně z výpisů školních záznamů prvních tříd velemínské obecné školy vyplývá, že velká většina dobkovických českých dětí docházela do této školy a nenavštěvovala bližší chotiměřskou obecnou školu.

České děti tedy bydlely převážně v nádražní budově a hlídacím domku na kraji obce, jejich sociální zázemí nebylo nijak dobré. Chudé poměry, nedostatek oblečení a v některých případech neměly děti ani žádné boty. Z nádražní budovy chodila do školky Blaženka a Viktorka Halíkovi, Mirek Hudský, Jarmilka Rubešová, Frantík Robek a Vašek Michálek společně s bratry Pepou a Kájou Jandíkovými, kteří bydleli ve zmiňovaném hlídacím domku. Rolnické děti Honzík Tomiška a Bětuška Šlajerová byly sice z jiných poměrů, ale ani jejich život nebyl v té době snadný. Počátek třicátých let v nastávající hospodářské krizi tedy nebyl v Dobkovicích jednoduchý, Božena Trellová často ve své kronice zmiňuje bídu a hlad jejích malých žáčků, ale na druhé straně, o hospodářské krizi nepíše vůbec.

[1]SOkA Litoměřice, f. Obecná a měšťanská škola (česká) Velemín; Viz příloha č. 11, děti z dobkovické a chotiměřské školky 1935, čp. 47. Pokračování...