Mateřská škola Dobkovice 1928–1938 

Malé obce měly na počátku první republiky vlastní školu nebo mateřskou školu jen velmi zřídka. Vhodných budov, které patřily obci nebo spadaly alespoň do její správy bylo málo a v pohraničních oblastech ještě méně. V popisované obci patřila před rokem 1918 naprostá většina domů českým Němcům a ti neměli prakticky žádný důvod k propůjčení svých domů do obecného zájmu. Teprve o celých deset let později se v Dobkovicích podařilo založit alespoň mateřskou školu jako pobočku české školy v Chotiměři, školku měl na starosti stejný správce jako v chotiměřské škole, a to až do září 1938. V prvních letech to byla pouze jedna místnost, která byla umístěna ve vlhkém přízemí velkého hospodářského domu čp. 26, jenž se nacházel v tehdejším centru obce. 

   Dobkovická mateřská škola si asi svůj název tak moc nezasloužila. Jediná místnost byla malá, a co bylo horší i nepříjemně vlhká. Učitelka Božena po svém nástupu v roce 1930 zjistila, že dětské hračky i potřeby pro vyučování nejen, že nemají žádné své místo, ale jsou i poškozené a zanedbané, stejně jako celá školka. Vůbec se jí tato situace nelíbila, a to především kvůli malým dětem, které jí byly svěřeny do péče. Ty byly ovšem stejně úžasné jako všude jinde, chudé sociální poměry jako by se jich nedotýkaly a svou mladičkou učitelku přijaly s otevřenou náručí. Nová učitelka školky si ve svém životopisu zapsala slova "zdi byly do poloviny vlhké, sousedili jsme těsně s chlévem a do našeho výchovného zaměstnání bučely krávy a rachotily řetězy." Tehdy velmi mladá devatenáctiletá Božena Trellová píše i o neodbytných husách, které pokaždé vbíhaly dovnitř s každým otevřením dveří, i o tom, jak mnohokrát žádala o pomoc hospodáře, ale ten nikdy nepomohl a hygienické podmínky se postupem času staly velmi alarmující. Pokračování..